O konceptu cestování s dětským dvoukolákem


Eda při své první jízdě na dvoukoláku, v necelých 14 měsících
Eda při své první jízdě na dvoukoláku, v necelých 14 měsících

Jmenuji se Jan Srovnal a jsem otcem dvou malých synů Marka (2014) a Eduarda (2017). Vždy jsem rád podnikal nejrůznější výlety spojené s poznáváním nových míst. S narozením prvního syna se můj životní styl samozřejmě změnil. Přesto jsem měl chuť dál podnikat výlety i delší cesty. Než začal Marek více chodit, cestoval jsem celkem bez problémů s kočárkem nebo krosnou. Situace se ovšem změnila s jeho prvními krůčky. Kočárek se začínal stávat přítěží a krosna byla na městský park příliš velký "kalibr".

Snažil jsem se najít takový způsob cestování, aby se "outdoor" a pohyb staly od začátku vášní i pro moje děti. Vyzkoušel jsem s nimi postupem času všechny možné transportní prostředky, které náš trh nabízí. Zpočátku kočár, šátek, nosítko, golfky, krosnu, sedačku za kolo, později také koloběžku, odrážedlo, odrážecí kolo nebo tříkolku. Něco více, něco méně. Každé "udělátko" má své plusy i mínusy. Každé je vhodné v jiné situaci a v jiném věku dítěte, což asi nikoho nepřekvapí. Co jsem nezkoušel? Napadá mě jen dětský vozík za kolo (Croozer), plastová tříkolka s tlačným madlem a pro nejmenší děti pak zcela nevhodné chodítko. 

Přirozeně jsem také koukal, jak výlety řeší ostatní tátové a maminky. Uvědomil jsem si při tom, že rodiče v rámci cestování často přistupují k dětem jako k zavazadlům. To znamená, že je zavážou do manducy, přikurtují do golfek či sportovního kočárku, zašněrují do krosny a snaží se teleportovat z bodu A do bodu B. V případě problémů ucpou pusu dudlíkem, lízátkem, nebo rozptylují dětskou nespokojenost plyšákem (golfky) či nervózním pohupováním (šátky/Manducy). Dítě pak bere cestu jako nutné zlo, které musí přečkat a rodič je ve stresu, aby se něco "nepodělalo" ještě před dosažením cíle.

Já s Markem, testovací jízda v únoru 2017
Já s Markem, testovací jízda v únoru 2017

Jak jsem na ten nápad přišel?

Když jsem pozoroval, jak děti rádi jezdí vestoje (ať již poněkud riskantně v kočárku, za kočárkem na plošině nebo, ač se to nemá - v nákupním vozíku) napadlo mě čirou náhodou, jak by vypadal takový segway pro malé děti. To by je přece muselo bavit!


A hned ten večer jsem vzal tužku, papír a začal kreslit...


První prototyp dvoukoláku jsem sestavil z dřevěné desky a násady na rýč. Chtěl jsem zjistit, jak na něj bude Marek reagovat. Překvapilo mě, že ho okamžitě přijal s nadšením. Hned napoprvé na něm ujel více než kilometr - a to měl pouhých 19 měsíců. Jakmile chtěl vystoupit, začal jednou nožičkou brzdit. Zastavil jsem, on seskočil, šlápl si do kaluže nebo prozkoumal klacek, pak znovu nasedl. A jeli jsme dál! Zdánlivě nudná vycházka se jakoby mávnutím kouzelného proutku stala nevšedním zážitkem.


Koncept cestování s dvoukolákem totiž spočívá v respektování dítěte jako rovnocenného spolucestujícího, pro něhož je cesta také určena. Cestu se učí vnímat, pozoruje okolí, sleduje nerovnosti terénu, a když jej něco zaujme, může hned aktivně zareagovat.
Jestli jste si mysleli, že už jste všechny způsoby transportu vyzkoušeli a nemůže Vás nic překvapit, tak tento způsob cestování Vás také jistě nadchne. Otevírá totiž překvapivé možnosti nečekaným radostem a zážitkům. Jak Vám, tak i Vašim dětem. Objevte je také!

První jízda na dvoukoláku

Jako důkaz se s vámi podělím o fotografii Marka na první cestě s dvoukolákem. Takhle vypadá devatenáctiměsíční kluk na cestě za dobrodružstvím!
Mimochodem - na snímku můžete vidět první verzi dvoukoláku složenou z nohy od stolu, dřevěné desky, kulatiny a násady na rýč. Současné dvoukoláky, které vyrábím, už mají nafukovací kolečka s ložisky a lze je skládat.
A co je nejdůležitější: jsou otestovány v akreditované laboratoři, kde získaly certifikaci bezpečnosti podle normy ČSN EN 71-1:2015.
Funkce a tvar dvoukoláku jsou registrovány Úřadem pro průmyslové vlastnictví jako užitný i průmyslový vzor v ČR a v EU

Názor dětské fyzioterapie


Součástí náročného vývoje bylo také posuzování z hlediska zdravotní nezávadnosti jízdy dětí na dvoukoláku. Původní obavy z kritiky fyzioterapeutů rozptýlila uznávaná dětská fyzioterapeutka Jana Skalová, která naopak vyjádřila podporu tomuto způsobu cestování. 


Jana Skalová dlouhé roky upozorňuje na nezdravé pohybové návyky dětí zapříčiněné nesprávným používáním dětských odrážedel, ale hlavně dlouhodobým nošením dětí v šátcích a v nejrůznějších nosítkách. Ty často způsobují chybné držení děla, vbočení kolenou (nohy do "X") a další vady. Dětský dvoukolák přivítala jako ideální alternativu. Zapracováním jejich cenných připomínek z hlediska ergonomie se projevilo ve zdokonalení IV. prototypu, z něhož vychází i v současnosti nabízený model.


Certifikát bezpečnosti

Aby bylo možné garantovat bezpečnost dvoukoláku, nechali jsme ho otestovat v mezinárodně uznávaném Institutu pro testování a certifikaci. Dvoukolák podle závěru testu vyhovuje přísným požadavkům normy ČSN EN 71-1:2015 pro bezpečnost a kvalitu výrobků pro děti.